/ROZHOVOR/ Profesorka Helena Illnerová vstává každý den ve stejnou dobu a ve stejnou dobu také chodí spát. Doporučuje to i všem ostatním, aby zbytečně nebojovali proti svému vnitřnímu času a byli dobře synchronizováni s denním světlem.
Foto: Fyzioložka a biochemička Helena Illnerová | Foto: Deník / Vladimír Šťastný
Jste expertka na biologické hodiny. Je opodstatněné rčení, že někomu tikají biologické hodiny ve smyslu, že žena cítí, že už je nejvyšší čas mít dítě?
Vím, že se to říká, i já to někdy říkám mladým ženám, aby si uvědomily, že je již čas, aby měly dítě. Ale z pohledu naší vědy chronobiologie, tedy nauky o čase v živých organismech to správné není. Pro nás chronobiology biologické hodiny řídí zejména denní rytmy, jako je například rytmus ve spánku a bdění, a udávají tudíž denní program organismu.
V letošním roce se nejspíše naposledy změní čas ze standardního, označovaného také jako zimní, na letní a z letního na standardní. Který by pro nás byl lepší a proč?
Domnívám se, že nejlepší bude, navrátíme-li se ke standardnímu času. Kdybychom přijali letní čas pro celý rok, vstávali bychom delší část roku do tmy, než když budeme mít čas standardní. A lidé potřebují spíše to ranní světlo, aby jim seřizovalo jejich biologické hodiny ke 24hodinovému dni.
Ranní světlo totiž způsobuje, že naše centrální biologické hodiny se o něco předběhnou a večerní světlo naopak to, že se hodiny o něco zpozdí. Vzhledem k tomu, že jsme spíše večerní typy, sovy, naše hodiny běží s periodou o něco delší než je 24 hodin, a mají tudíž tendenci se proti vnějšímu dni o něco zpožďovat.
Potřebujeme tudíž právě to ranní světlo, aby se maličko předběhly a my zůstali synchronizování s vnějším 24hodinovým dnem. Pravých ranních typů, skřivánků, je mezi námi podstatně méně. Návrat ke standardnímu času doporučují ve svých stanoviscích i Evropská společnost pro studiumbiologických rytmů i Evropská spánková společnost.
Pochopil jsem, že jednotlivé státy Evropské unie si budou moci vybrat, jaký čas chtějí mít. Nevznikne tím náhodou zmatek?
Domnívám se, že k volnému výběru nakonec nedojde a že se státy sjednotí, stejně jako se sjednotila ve svém stanovisku Evropská společnost pro studium biologických rytmů. Při různých časech by mohlo dojít k problémům například v přeshraniční dopravě.
Pro dva sousedící státy by byla šestá hodina ranní vždy šestá, ale pokud by si státy zvolily jiný čas, tak lidé z času standardního by při přechodu hranic do státu s časem letním přešli koncem března v šest hodin ráno ze světla opět do tmy. Ale podíváme-li se na mapu, tak tato situace již existuje, třeba mezi Portugalskem, které má západoevropský čas jako Velká Británie a jeho sousedem ze severu a východu Španělskem, které má středoevropský čas.
Člověk je podle vás takový hodinový strojek a je potřeba mít všechny své vnitřní hodiny nastavené stejně. Co zejména bychom měli dodržovat, abychom nebojovali proti svému vlastnímu vnitřnímu času?
Každý člověk, stejně jako jiné živé organismy, má v sobě časový systém: centrální hodiny v mozku a pak hodiny v podstatě v každém orgánu. Tyto periferní hodiny jsou koordinovány centrálními hodinami k jednomu času.
Podstatné je, že jen centrální hodiny jsou nastavovány vnějším osvětlením a hrají roli jakéhosi dirigenta, který napovídá tomu kterému orgánu, kdy má být aktivní. My bychom se měli snažit, abychom byli dobře synchronizováni s vnějším dnem a dělali činnosti v době, kdy je na ně náš organismus připraven.
Aby k tomu docházelo, měli bychom dodržovat pravidelný denní režim, chodit spát ve stejnou dobu i ve stejnou dobu vstávat, ve dne mít dostatek světla, pokud možno intenzivního, optimálně i přirozeného vnějšího, a v noci pokud možno tmu. V pozdní večer před usnutím bychom již neměli používat silné bílé světlo obsahující i světlo modré, ale měli bychom v té době již přejít na teplé žluté světlo.
Když jsem byl školák na prvním stupni, chodil jsem spát po večerníčku. Dnes děti v tomto věku často ponocují u různých počítačových her, a přitom ráno musejí vstávat do školy. Co to dělá s jejich organismem?
Nic dobrého. Ponocují-li u počítačů, může právě modré světlo z obrazovky zpožďovat jejich biologické hodiny, takže se jim hůře usíná. Navíc pak ráno vstávají v době, kdy jejich biologické hodiny ještě nepřipravily celý organismus na to, že bude den, to znamená, že vykonávají některé činnosti v době, kdy na ně organismus není ještě připraven. Pravděpodobně si také zkracují spánek, a dobrý, dostatečně dlouhý spánek je předpokladem zdraví celého organismu a optimálního užití našich poznávacích schopností a naší paměti.
Je vám 81 let, pozorujete na sobě, že se vám vnitřní čas mění, posouvá?
Nepozoruji nic. Vstávám stále stejně, jen jsem pravděpodobně méně výkonná. A mám možná horší, zejména fragmentovanější spánek, než zamlada, ale to proto, že si více připouštím různé starosti než dříve.
Na čem momentálně vy nebo vaši kolegové pracujete?
Já již na ničem aktivně nepracuji, jen se občas snažím radit a také čerpat nové poznatky z chronobiologie, abych je mohla využít při četných přednáškách, které stále mám. Od doby mého aktivního výzkumu se chronobiologie velmi změnila. Dříve se zkoumaly zejména centrální hodiny, jejich nastavování světlem a rytmy jimi řízené, nyní se zkoumá celý časový systém a jeho vzájemná propojenost.
Naše oddělení například provedlo velmi pěkný výzkum na střevu, kde jako první prokázalo, že střevo samo o sobě jsou také periferní hodiny, ba co více, že každý segment střeva tiká trochu opožděně vzhledem k předchozímu segmentu. Kolegové pracují zejména na poznání vývoje biologických hodin a na tom, jakou roli při jejich nastavení ještě ve fetálním stavu a potom po narození hraje časový systém matky.
Co nás čeká v roce 2019 a vůbec v budoucnu ve vašem oboru?
Ukazuje se, že časový systém je nejvíce integrující systém v organismu Jeho desynchronizace s vnějším dnem i desynchronizace času mezi centrálními a periferními hodinami i mezi periferními hodinami navzájem je rizikovým faktorem pro četná onemocnění. Očekávám, že budoucí výzkum více objasní cesty, kterými je systém propojován a nastavován, abychom lépe porozuměli tomu, jak žít v souladu s vnitřním časem i s vnějším světem. To se mi zdá velmi důležité v naší přecivilizované společnosti.
Helena Illnerová
Narodila se 28. prosince 1937 v Praze. Jako první na světě objevila závislost funkce biologických hodin v mozku savců na délce dne během ročních období. Oddělení, které vedla ve Fyziologickém ústavu AV ČR, je dnes mezinárodně uznávané a významně se podílí na výzkumu mechanismu synchronizace biologických hodin s vnějším prostředím.
Studium chronobiologie, tedy nauky o čase v živých organismech, zavedla nejen ve Fyziologickém ústavu, ale i v rámci celé ČR. V letech 2001–2005 byla předsedkyní Akademie věd České republiky, kde zavedla program podpory mladých nadějných vědců. Za přínos pro vědu a její řízení jí byla udělena řada domácích i zahraničních ocenění.
link na originálny článok: https://bit.ly/2CsfO82